Fotografický dokument, který zachycuje příjezd maďarských
židů do Osvětimi na přelomu května a června 1944. Jedná se o transporty
z Podkarpatské Rusi, která tehdy patřila Maďarsku. Dokumentují vystupování
z vlaků, následuje selekce, kde fotograf zaznamenal obě skupiny, jak tu
schopnou práce, tak děti s matkami a staré lidi čekající na uvolnění
kapacit v plynových komorách. Zaznamenána je i práce v tzv. Kanadě,
kde docházelo k třídění osobních majetků vězňů a jejich následného
posílání do Německa. Kromě fotografického alba z let výstavby tábora 1942-1943 a tří
fotografií pořízených samotnými vězni neexistuje jiný obrazový dokument dění v Osvětimi.
Historiky je album po právu považováno za nejdůležitější svědectví o milionů
zavražděných. Album nalezla Lily Jacob, která byla do Osvětimi transportována
právě z Maďarska a byla vybrána pro práci. S postupem sovětské armády
byl tábor evakuován a Lily prošla několika tábory, až skončila
v koncentračním táboře Dora-Mittelbau, kde se 11. dubna 1945 dočkala
osvobození. Do Dory-Mittelbau se dostala v březnu 1945, byla však již
natolik zesláblá, že až do osvobození zůstala v táborové nemocnici. Při vítání
americké armády se zhroutila na cestě a spoluvězni ji odnesli do blízkého
baráku, který sloužil dříve příslušníkům SS. Zde při hledání teplého oblečení
našla v nočním stolku album. V něm našla sebe samu a své příbuzné,
kteří byli okamžitě po příjezdu určeni k likvidaci a další známé lidi
z jejich komunity.
Album sloužilo jako důkaz při tzv. Osvětimském procesu ze
šedesátých let ve Frankfurtu.[1] Již
roku 1946 bylo album v Praze ofotografováno a dá se tak dodatečně doplnit
o dnes již chybějící fotografie. Roku 1980 na přímluvu lovce nacistů Serge
Klarsfelda bylo album věnováno jedné instituci, Yad Vashem. Není znám účel
pořízení alba, ani kdo si jej objednal a v jakém časovém rozpětí
fotografie vznikly. Během Frankfurtského procesu se Bernhard Walter doznal k pořízení
asi čtyřiceti fotografií a jako spoluautora jmenoval Ernsta Hoffmana (po válce
nezvěstný). Oba pracovali v Osvětimi jako fotografové identifikačních
podobizen práceschopných osob. V současné době má album 189 fotografií,
původně jich bylo pravděpodobně 197. Některé fotografie dostali pozůstalí,
kteří na nich poznali své příbuzné a přátele, některé se ztratily. Na předsádce
alba je věnování ‚Andenken von Deinem
Lieben und Unvergesslicher und Treulibender Heinz.‘ (V upomínku od Tvého drahého a nezapomenutelného a věrně milujícího
Heinze). Neví
se kdo je autorem věnování, ani komu bylo určeno. Když Lily album nalezla, bylo
jeho součástí ještě deset volně ložených listů, které zachycují návštěvu
Heinricha Himmlera v Osvětimi a jejich pobočných táborech a dvě fotografie
krematoria v Dora-Mittelbau.
Samotný vznik a dochování alba je překvapivý,
v táborech byl zákaz fotografování a snaha nacistů držet vše
v tajnosti nasvědčovala tomu, že album samotné nemělo nikdy vzniknout a
když se již tak stalo, nemělo zůstat zachováno.
[1] Proces, jehož příprava
trvala čtyři roky se započal 20. prosince 1963 a skončil 19. srpna 1965. Během
soudního líčení vystoupilo celkem 359 svědků z 19 zemí, včetně
Československa, kteří líčili fungování ‚továrny na smrt.‘ Odsouzeno bylo 6
dozorců k doživotním trestům, 11 dalších bylo dosouzeno k 14 letům
vězení a 3 odešli od soudu bez obvinění. Procesu se ještě před svým zahájením
dostalo značné nevoli řady soudců s nacistickou minulostí a největší
zásluhy o konání procesu měl bývalý vězeň Osvětimi a tehdejší generální
prokurátor Hesenska Fritz Bauer.
Žádné komentáře:
Okomentovat