úterý 1. září 2015

Osvětimské album



Fotografický dokument, který zachycuje příjezd maďarských židů do Osvětimi na přelomu května a června 1944. Jedná se o transporty z Podkarpatské Rusi, která tehdy patřila Maďarsku. Dokumentují vystupování z vlaků, následuje selekce, kde fotograf zaznamenal obě skupiny, jak tu schopnou práce, tak děti s matkami a staré lidi čekající na uvolnění kapacit v plynových komorách. Zaznamenána je i práce v tzv. Kanadě, kde docházelo k třídění osobních majetků vězňů a jejich následného posílání do Německa. Kromě fotografického alba  z let výstavby tábora 1942-1943 a tří fotografií pořízených samotnými vězni neexistuje jiný obrazový dokument dění v Osvětimi. Historiky je album po právu považováno za nejdůležitější svědectví o milionů zavražděných. Album nalezla Lily Jacob, která byla do Osvětimi transportována právě z Maďarska a byla vybrána pro práci. S postupem sovětské armády byl tábor evakuován a Lily prošla několika tábory, až skončila v koncentračním táboře Dora-Mittelbau, kde se 11. dubna 1945 dočkala osvobození. Do Dory-Mittelbau se dostala v březnu 1945, byla však již natolik zesláblá, že až do osvobození zůstala v táborové nemocnici. Při vítání americké armády se zhroutila na cestě a spoluvězni ji odnesli do blízkého baráku, který sloužil dříve příslušníkům SS. Zde při hledání teplého oblečení našla v nočním stolku album. V něm našla sebe samu a své příbuzné, kteří byli okamžitě po příjezdu určeni k likvidaci a další známé lidi z jejich komunity.
Album sloužilo jako důkaz při tzv. Osvětimském procesu ze šedesátých let ve Frankfurtu.[1] Již roku 1946 bylo album v Praze ofotografováno a dá se tak dodatečně doplnit o dnes již chybějící fotografie. Roku 1980 na přímluvu lovce nacistů Serge Klarsfelda bylo album věnováno jedné instituci, Yad Vashem. Není znám účel pořízení alba, ani kdo si jej objednal a v jakém časovém rozpětí fotografie vznikly. Během Frankfurtského procesu se Bernhard Walter doznal k pořízení asi čtyřiceti fotografií a jako spoluautora jmenoval Ernsta Hoffmana (po válce nezvěstný). Oba pracovali v Osvětimi jako fotografové identifikačních podobizen práceschopných osob. V současné době má album 189 fotografií, původně jich bylo pravděpodobně 197. Některé fotografie dostali pozůstalí, kteří na nich poznali své příbuzné a přátele, některé se ztratily. Na předsádce alba je věnování ‚Andenken von Deinem Lieben und Unvergesslicher und Treulibender Heinz.‘ (V upomínku od Tvého drahého a nezapomenutelného a věrně milujícího Heinze). Neví se kdo je autorem věnování, ani komu bylo určeno. Když Lily album nalezla, bylo jeho součástí ještě deset volně ložených listů, které zachycují návštěvu Heinricha Himmlera v Osvětimi a jejich pobočných táborech a dvě fotografie krematoria v Dora-Mittelbau.
Samotný vznik a dochování alba je překvapivý, v táborech byl zákaz fotografování a snaha nacistů držet vše v tajnosti nasvědčovala tomu, že album samotné nemělo nikdy vzniknout a když se již tak stalo, nemělo zůstat zachováno.


[1] Proces, jehož příprava trvala čtyři roky se započal 20. prosince 1963 a skončil 19. srpna 1965. Během soudního líčení vystoupilo celkem 359 svědků z 19 zemí, včetně Československa, kteří líčili fungování ‚továrny na smrt.‘ Odsouzeno bylo 6 dozorců k doživotním trestům, 11 dalších bylo dosouzeno k 14 letům vězení a 3 odešli od soudu bez obvinění. Procesu se ještě před svým zahájením dostalo značné nevoli řady soudců s nacistickou minulostí a největší zásluhy o konání procesu měl bývalý vězeň Osvětimi a tehdejší generální prokurátor Hesenska Fritz Bauer.









Žádné komentáře:

Okomentovat